Smutné básně
Nenávidím Tě,
protože mi na Tobě začalo záležet.
Nenávidím Tě,
protože si měl pravdu, že to zklamání bude bolet.
Nenávidím Tě,
protože si mě změnil.
Nenávidím Tě,
protože jsem ti dala kus sebe.
Nenávidím Tě,
protože mi Tě všechno připomíná.
Nenávidím Tě,
protože se v sobě nevyznám.
Nenávidím Tě,
protože na Tebe nedokážu zapomenout.
Nenávidím Tě,
protože miluji jen Tebe.
A nenávidím Tě za to ještě víc,
protože si to uvědomuji a nemůžu to změnit.
Miluji Tě,
protože mě dokážeš rozesmát.
Miluji Tě,
protože mi dáváš naději.
Miluji Tě,
protože s Tebou mám pocit, že žiju.
Miluji Tě,
protože mě za nic nesoudíš.
Miluji Tě,
protože se s Tebou cítím v bezpečí.
Miluji Tě,
protože Tě milovat chci.
Nenávidím Tě, ale i miluji
a to mě děsí.
Venku prší,malé kapky noční kabát svlékají.
Zpod očí se derou slzy,ke rtům lehce stékají.
Nebe temné,mraky černé,venku smutná bouře je.
Neříkej mi,lásko moje,že už není NADĚJE!!!
KDYŽ
Když zůstaly jenom vzpomínky co bolí,
když políbené tváře chutnají po soli
když život nabírá stále jiný směr
když lásku bereme na úvěr
když ze dnů příštích máme strach
když z kamínku v dlani zbyde prach
když nemění se mozaika tónů
když hlas přehluší srdce zvonů
když napsaný příklad řešení nemá
když vysoká za život je cena....
S polámanými křídly neletí,
s prasklou tohou nežije.
Ví, co je její prokletí,
tak se prostě zabije...